Úvod do nástrojů USV

Základní informace o existujících nástrojích udržitelné spotřeby a výroby a možnostech jejich využití v podnicích. Nástroje jsou rozděleny podle úrovní, na které vpodniku působí: řídící úroveň, informační úroveň (systémy řízení) a fyzická úroveň (procesy – efektivní využívání materiálů a energií; produkty a jejich životní cyklus).

Zaměření nástrojů USV

Nástroje udržitelné spotřeby a výroby se v podniku zaměřují především na následující čtyři oblasti:

  1. Dělat správné věci, snižovat strategická rizika (společenská odpovědnost)
  2. Mít účinný systém
  3. Efektivně využívat materiály a energii
  4. Zlepšovat produkt a jeho životní cyklus

Dělat správné věci, snižovat strategická rizika

Každé podnikání stojí na zájmových skupinách a na jejich očekáváních. Mezi základní zájmové skupiny patří:

  • vlastníci,
  • pracovníci podniku,
  • zákazníci (a jejich organizace),
  • partneři (obchodní partneři, průmyslové asociace apod.),
  • státní správa a samospráva,
  • investoři a finanční organizace,
  • občané, obce.

Pro propojení podnikání se zájmy zájmových skupin je vhodná společenská odpovědnost. Tak, jak se koncept udržitelného rozvoje snaží řešit konflikt mezi žádoucími a nežádoucími dopady ekonomických aktivit na globální úrovni, společenská odpovědnost řeší tento konflikt na úrovni cílů a strategií podniku. Společenská odpovědnost je proto základním nástrojem USV, ze kterého se mohou odvíjet i cíle ostatních nástrojů. Společenská odpovědnost je založena na analýze zájmových skupin a na vytvoření plánu jak řídit strategická rizika a využívat příležitosti, které s těmito zájmy souvisí.

Pro naplnění cílů a strategií stanovených v rámci společenské odpovědnosti potřebuje podnik další aktivity/nástroje. Pro efektivní komunikaci se zájmovými skupinami na úrovni cílů a strategií se používá například podávání zpráv neboli reporting.

Dobrovolné dohody a jednostranné závazky představují formalizaci konkrétních cílů a strategií.

Mít účinný systém

Pro realizaci cílů a strategií v praxi je nezbytný efektivní systém řízení. Podniky v této oblasti používají stále častěji integrované systémy řízení. Jako systém řízení životního prostředí je nejrozšířenější systém environmentálního managementu (EMS) podle standardu ISO 14001. Silnou stránkou systémů řízení je formulace politiky a vytváření procedur v oblasti plánování a realizace změn pro její dosahování včetně interního reportingu (hodnocení).

Evropský standard pro environmentální management EMAS (Eco-Management and Audit Scheme) rozšiřuje požadavky EMS především o externí reporting, pro nějž používá nástroj ověřeného veřejného prohlášení o environmentálním profilu podniku.

Efektivně využívat materiály a energii

Konkrétní změny se odehrávají na úrovni produktů a výrobních procesů a s nimi spojených toků materiálu a energie. Nejstarším dobrovolným přístupem používaným na úrovni procesů je čistší produkce (CP), která se soustředí především na vyhledávání a realizaci eko-efektivních inovací a která vede k minimalizaci odpadu a prevenci znečištění.

Velmi rozšířeným nástrojem v oblasti zlepšování energetické účinnosti a využití obnovitelných zdrojů energie je energetický audit.

Podmínkou pro integraci CP do systému řízení podniku a dosažení stálého zlepšování jeho environmentálního profilu je vytvoření informačního systému o materiálových a energetických tocích. Na tuto oblast se zaměřuje environmentální manažerské účetnictví (EMA). Výhodou EMA je jeho široký dosah a integrace sledování toků do účetního systému podniku, pro identifikaci inovací a dosažení změn ale potřebuje další nástroje.

Monitoring a targeting (M&T) se podobně jako EMA zaměřuje na zavedení informačního systému o materiálových a energetických tocích a je nástrojem pro zavedení energetického řízení. Na rozdíl od EMA ale přitom sleduje i faktory ovlivňující jejich spotřebu v procesech a umožňuje tak kontinuální sledování reálné účinnosti využívání důležitých materiálových a energetických toků. To je předpoklad pro efektivní navrhování úsporných opatření a pro sledování jejich skutečných efektů.

Zlepšovat produkt a jeho životní cyklus

Nejvýznamnější dopady na životní prostředí i na společnost už dnes nejsou spojeny s výrobními procesy, ale s produkty a s jejich životním cyklem. Na celý životní cyklus výrobků a služeb se zaměřuje ekodesign. Ekodesign je široký koncept, který používá řadu dílčích nástrojů jako je například hodnocení životního cyklu (LCA), jež se zaměřuje na fázi hodnocení dopadů.

Pro komunikaci údajů vzešlých z LCA (jak směrem k obchodním partnerům, tak směrem k veřejnosti) může podnik využít environmentální značení typu III (EPD).

Nejznámějším případem značení produktů, jež jsou k životnímu prostředí šetrnější než funkčně srovnatelné produkty, je environmentální značení typu I – ekolabeling. Pokud podnik dosáhne cílů nastavených v rámci udělování značky „Ekologicky šetrný výrobek“, může získat právo používat ji pro označení svých výrobků.

 

Stručný popis uvedených nástrojů USV

  • Čistší produkce – Čistší produkce je stálá aplikace integrované prevenční strategie ochrany životního prostředí na procesy, výrobky a služby s cílem zvyšovat jejich efektivnost a omezit rizika pro člověka i pro životní prostředí.
  • Energetický management a Monitoring & Targeting – Energetický management zahrnuje systémy a procesy, které vedou ke zvyšování energetické účinnosti v organizaci (podniku, budově, apod.). Účinným nástrojem pro systémy energetického řízení je tzv. monitoring a targeting (M&T). Jedná se o informační systém o skutečné účinnosti využívání energie v místech významné spotřeby (sběr dat, jejich pravidelná analýza), jehož úlohou je zajistit dosažení a trvalé udržení optimálních výsledků v oblasti efektivního nakládání s energií v podniku.
  • Energetický audit – Energetický audit je činností, která analyzuje stav energetického hospodářství auditovaného objektu či technologického zařízení a navrhuje opatření pro dosažení úspor energie a s tím spojených nákladů na energii. Navržená opatření jsou analyzována z hlediska ekonomické efektivnosti a účinků na zlepšení životního prostředí.
  • Environmentální manažerské účetnictví (EMA) – Environmentální manažeské účetnictví (EMA) je nedílnou součástí podnikového managementu, která se zabývá identifikací, shromažďováním, odhady, analýzami, vykazováním a předáváním informací o hmotných a energetických tocích, informací o environmentálních nákladech a dalších hodnotově vyjádřených informací, které jsou východiskem pro rozhodování v rámci daného podniku.
  • Systémy environmentálního managementu (EMS) – Systém environmentálního managementu (EMS) je součástí cekového systému řízení podniku, jehož cílem je komplexní a kontinuální řízení environmentálních aspektů podniku – tj. zdrojů (negativních) vlivů, jimiž podnik působí na životní prostředí. Tyto aspekty musí být řízeny tak, aby podnik byl v souladu s legislativními předpisy, používal preventivní strategii a aby svůj negativní dopad na životní prostředí neustále snižoval (požadavek neustálého zlepšování).
  • EMAS – Systém environmentálního managementu a auditu – EMAS je rozšířeným standardem pro zavádění systému environmentálního managementu (EMS). Ve srovnání s tradičním zaváděním EMS podle normy ISO 14001 navíc klade důraz na externí komunikaci (organizace každoročně vydává environmentální zprávu) a nad rámec ověření třetí nezávislou stranou (certifikace) vyžaduje ještě registraci ze strany státu.
  • Environmentální reporting – Environmentální reporting, nebo–li podávání zpráv o chování podniku vůči životnímu prostředí, je informační nástroj, kterým podnik dobrovolně informuje zájmové skupiny (např. akcionáře, správní orgány, dodavatele, zákazníky, veřejnost apod.) o svém environmentálním profilu, tj. o vlivech, jimiž působí na životní prostředí, a o aktivitách, které v této oblasti vykonal, popřípadě zamýšlí vykonat.
  • Společenská odpovědnost (CSR) – Společenská odpovědnost (Corporate Social Responsibility – CSR) je definována jako „koncept, v němž podniky integrují sociální a environmentální ohledy do svých podnikatelských aktivit ve spolupráci s jejich zainteresovanými stranami a na základě dobrovolnosti“. Jedná se tedy o komplexní syntetický přístup, zahrnující celou řadu nástrojů, jejichž využitím lze na úrovni podniku směřovat k udržitelnému rozvoji.
  • Dobrovolné dohody – Dobrovolné dohody jsou smluvní závazky uzavírané mezi státní správou a průmyslovými podniky či celými průmyslovými odvětvími, jejichž účelem je nalezení komplexních a flexibilních mechanismů, které ukládají výrobcům více odpovědnosti, ale zároveň ponechávají větší prostor pro individuální řešení, která mohou vést ke zlepšení účinnosti a celkově efektivnějšímu řešení (ekonomicky i environmentálně).
  • Ekodesign – Ekodesignem je označováno systematické začleňování požadavků ochrany životního prostředí do procesu návrhu a vývoje produktu (výrobku nebo služby) tak, aby výsledný produkt byl co nejvíce šetrný vůči životnímu prostředí. Na šetrnost produktu vůči životnímu prostředí je v ekodesignu kladen stejný důraz jako na jeho funkčnost, estetičnost a ekonomickou efektivnost.
  • Posuzování životního cyklu (LCA) – Posuzování životního cyklu neboli metoda LCA (zkratka LCA z anglického názvu: Life–Cycle Assessment) je nejvýznamnějším analyticko–informačním nástrojem, s jehož pomocí lze zjistit a posoudit dopady vybraného produktového systému (výrobku nebo služby) na životní prostředí, a to v průběhu jeho celého životního cyklu, tj. od získávání surovin k jeho výrobě, přes výrobu potřebných materiálů a vlastní výrobu výrobku, jeho užití a závěrečnou likvidaci po skončení životnosti.
  • Ekolabeling (ekoznačení) – Pojmem ekolabeling se rozumí systém (program) na označování těch výrobků nebo služeb, které mají nižší negativní dopad na životní prostředí než výrobky nebo služby s nimi (funkčně) zaměnitelné.
  • Vlastní environmentální tvrzení – Vlastní environmentální tvrzení je prohlášení, značka nebo obrazec poukazující na environmentální aspekt výrobku, součástky nebo obalu, které je vydané výrobcem bez certifikace nezávislou třetí stranou.
  • Environmentální prohlášení o produktu (EPD) – Environmentální prohlášení o produktu (EPD) je dobrovolný informační nástroj, který podává kvantifikované informace o environmentálním profilu daného výrobku. Pokud jsou tyto údaje pro podnik příznivé, může být EPD podniky využito k propagaci jejich výrobků.