Metody hodnocení společenské odpovědnosti

O prokázání věrohodnosti dat organizací, profilujících se jako společensky odpovědné, se zajímají kromě samotných organizací i jejich zainteresované strany. Díky tomuto zájmu se utváří celá oblast hodnocení společenské odpovědnosti (CSR). Obdobně jako u jiných aspektů výkonnosti organizace, je třeba CSR měřit, hodnotit, dále analyzovat a neustále zlepšovat. Jen tak může organizace svou odpovědnost úspěšně řídit a docílit toho, aby pro ni byla CSR neustálým přínosem.

Metody hodnocení CSR – úvod

Tato lekce nabízí stručný výčet a charakteristiku jednotlivých metod, které lze využít pro hodnocení společenské odpovědnosti. V zásadě existují dva typy metod:

  • Exaktní metody hodnocení CSR;
  • Indexové a benchmarkingové metody hodnocení CSR.

Exaktní metody

  • Global Reporting Initiative (GRI) / G3 Guidelines
  • Metoda KORP (Český systém hodnocení CSR)
  • SA 8000 (Social Accountability)
  • OECD Guidelines for Multinational Enterprises
  • AA 1000 AccountAbility / Assurance Standard
  • SAN Ltd. (Social Audit Network)
  • London Benchmarking Group (LBG)
  • ČSN ISO 26000:2011 – Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti
  • Národní program posuzování shody systému managementu společenské odpovědnosti

Indexové a benchmarkingové metody

  • Měření na základě analýzy obsahu výročních zpráv
  • Měření na základě poznatků získaných z dotazníků
  • Indexy znečišťování
  • Informace získávané od ratingových agentur

GRI (Global Reporting Initiative)

Global Reporting Initiative (GRI) je velká mezinárodní nezisková organizace a síť tisíců expertů z několika desítek zemí světa, kteří vzájemně spolupracují prostřednictví jednotlivých pracovních skupin a řídících orgánů. GRI byla založena v roce 1997 Koalicí pro environmentálně odpovědnou ekonomii (CERES – Coalition for Environmentally Responsible Economies) ve spolupráci s Programem OSN na ochranu životního prostředí (UNEP – United Nations Environment Programme) a její sídlo se nachází v Amsterdamu.

První koncept Guidelines 2000 byl vydán v roce 2000, jeho druhá verze s názvem Sustainable Reporting Gudelines vznikla v roce 2002. O čtyři roky později následovalo třetí vydání, tzv. G3 Guidelines, jež bylo v roce 2013 nahrazeno verzí G4 Sustainability Reporting Guidelines. Směrnice je volně dostupná na webových stránkách organizace.

GRI nabízí řadu principů a ukazatelů, které mohou organizace při zajišťování, měření a zveřejňování své ekonomické, environmentální a sociální výkonnosti využít. Celý koncept GRI heslovitě charakterizují tyto pojmy:

  • transparentnost,
  • odpovědnost,
  • podávání zpráv,
  • udržitelný rozvoj.

Vizí GRI je dosáhnout toho, aby zprávy o ekonomické, sociální a environmentální výkonnosti byly na stejné, srovnatelné úrovni, jako jsou podávány zprávy o finanční výkonnosti.

GRI je průkopníkem tvorby celosvětově nejrozšířenějšího konceptu, který organizacím poskytuje návod, jak vytvářet zprávy zaměřené na trvale udržitelný rozvoj, které jsou veřejně publikované a přístupné všem zainteresovaným stranám, s cílem poskytnout detailní přehled o aktivitách organizace, v již zmiňovaných oblastech. Tyto zprávy jsou vhodným měřítkem pro vzájemné porovnávání aktivit společensky odpovědných organizací.

V současné době (2013) využívá GRI jako rámec pro svůj reporting více než 11 tisíc organizací po celém světě.

Metoda KORP

Sdružení Korektní podnikání ve spolupráci se Sdružením pro oceňování kvality vytvořilo národní metodiku pro hodnocení CSR. KORP podporuje metodické přístupy k budování CSR a vytváří rámec pro jednotný způsob posuzování zpráv o CSR. Metoda se plně opírá o:

  • soustavu ukazatelů GRI;
  • model excelence EFQM – metodiku sebehodnocení;
  • metodiku sebehodnocení modelu CAF 2006.

To nejlepší z uvedených modelů bylo integrováno v metodě KORP, která také řeší určité nedostatky konceptu GRI. Za jeden z nich lze považovat skutečnost, že ukazatele GRI demonstrují pouze výsledky. Pokud tyto výsledky nejsou manažersky implementovány, může se stát, že je nebude možno prakticky využít – tzn., že nebudou dostupné v okamžiku potřeby. Rizikem je i to, že reportované výsledky mohou být jednorázové, bez bližší vazby na probíhající procesy v organizaci. Dalším rizikem je pouhé pasivní sledování, bez ctižádosti relevantní procesy řídit a zlepšovat.

Metoda KORP systematicky vede organizaci k tomu, aby všechny zmíněné prvky byly přiměřeně naplňovány. K tomuto účelu bylo také využito zkušeností s modelem excelence EFQM a především zkušeností s hodnocením organizací v modelu CAF 2006.

KORP nabízí možnost provádět hodnocení interní a externí. Interní hodnocení je realizováno na základě znalostí jednotlivých členů týmu a také na základě platných firemních dokumentů. Výsledkem interního hodnocení je zpráva o CSR, která je jednak podkladem pro externí hodnocení a také dokumentem, jímž by měla firma prezentovat svoji odpovědnost zainteresovaným stranám.

Při externím hodnocení je postupováno ve dvou fázích:

  1. Hodnocení zprávy o CSR organizace externím hodnotitelem;
  2. Hodnocení na místě u žadatele externím hodnotitelem.

Metoda KORP umožňuje dva způsoby bodování. Oba vycházejí z Demingova cyklu PDCA, přičemž stupnice bodování je nastavena v rozmezí 0 – 100 bodů:

  • Bodové hodnocení klasické (zjednodušené): Jde o kumulativní způsob hodnocení, který je určen především pro malé organizace a dále pro ty, kteří nemají s programy CSR žádné zkušenosti a jejichž cílem je seznámit se se zásadami CSR a získat určité představy o stavu implementace CSR v organizaci. Dosažené body slouží jako základna pro budoucí externí hodnocení třetí stranou a jako podklad pro zlepšování.
  • Bodové hodnocení s jemným rozlišením: Jedná se o metodu souběžného hodnocení, které lépe postihuje realitu – např. tam, kde řada organizací realizuje určitou formu CSR (fáze Do), ale bez dostatečného plánování (fáze Plan). Tento postup hodnocení poskytuje více údajů v oblastech, ve kterých je potřeba se zlepšit. V panelu předpokladů klade důraz na cyklus PDCA, v panelu výsledky jsou sledovány jak trendy, tak i cíle a jejich naplnění.

Přehled kritérií a subkritérií ukazuje následující tabulka:

SA 8000 (Social Accountability)

SA 8000 je mezinárodní referenční, řídící, pracovní a certifikační norma a zároveň verifikační systém pro zlepšování pracovních podmínek. Je obecně použitelná pro jakýkoli sektor a obor podnikatelské činnosti. Tvůrcem normy je nezisková nevládní organizace Social Accountability International (SAI) sídlící v USA. SAI je organizace pro lidská práva, zabývající se rozvojem a zavádění norem společenské odpovědnosti a usilující o zlepšení pracovních podmínek a vztahů po celém světě.

SA 8000 vychází z mezinárodních úmluv a doporučení:

  • Mezinárodní organizace práce (ILO);
  • Všeobecná deklarace lidských práv;
  • Úmluva o právech dětí.

Prostřednictvím normy mohou organizace zavádět systém managementu zaměřený na dodržování lidských práv na pracovištích a zlepšování pracovních podmínek. Strukturou a svými požadavky je SA 8000 podobná normám ISO, přičemž kromě základního „SA 8000 Standard“ jsou k dispozici další dva dokumenty:

  • The Guidance Document je detailněji zaměřen na jednotlivé dílčí oblasti ochrany lidských práv. Je vhodný jak pro organizace, tak pro auditory.
  • The Application Package je určen organizacím, které mají zájem být akreditovány SAI za účelem získat oprávnění k provádění certifikací.

Audit podle normy SA 8000

Norma SA 8000 se používá při certifikaci pro nezávislé posouzení schopnosti organizace plnit požadavky normy, pro posouzení zákazníků, plnění požadavků předpisů, vlastních požadavků organizace stanovených pro oblast pracovního prostředí, v rámci efektivního fungování všech procesů a neustálého zlepšování systému managementu.

Vydat certifikát o shodě s požadavky normy SA 8000 může pouze nezávislý certifikační orgán, který je akreditovaný SAI. Norma specifikuje požadavky na sociální odpovědnost a umožňuje organizaci vyvinout, udržovat a prosazovat politiky a postupy v devíti oblastech:

  1. Pracovní doba
  2. Zdraví a bezpečnost
  3. Zamezení diskriminace
  4. Práce dětí a mladistvých
  5. Nucená práce
  6. Svoboda sdružování
  7. Omezení disciplinárních praktik
  8. Odměňování splňující základní potřeby
  9. Manažerský systém pro neustálé zlepšování

OECD Guidelines for Multinational Enterprises

Směrnice OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development; Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj) pro nadnárodní organizace představují mezinárodní kodex etických zásad, které vlády doporučují organizacím podnikajícím na jejich území. Poprvé byly vydány v roce 1976 a od té doby již několikrát došlo k jejich přepracování (nejzásadněji v roce 2000). Zatímco pro nadnárodní organizace zůstávají směrnice dobrovolnou normou, vlády jsou povinné je implementovat.

Směrnice poskytují doporučení pro odpovědné chování organizací týkající se:

  • transparentnosti a zveřejňování informací,
  • zaměstnaneckých a pracovních vztahů,
  • ochrany životního prostředí,
  • potírání úplatkářství,
  • spotřebitelských zájmů,
  • vědy a technologie,
  • hospodářské soutěže,
  • daňového systému.

Cílem směrnic je dosáhnout toho, aby aktivity organizací byly v souladu se státní politikou, mají posílit vzájemnou důvěru mezi organizacemi a společenským prostředím, ve kterém podnikají, mají pomáhat zlepšit klima pro zahraniční investice, a zvýšit tak možnost nadnárodních organizací přispívat k udržitelnému rozvoji.

AA 1000 AccountAbility / Assurance Standard

AA 1000 je obecně aplikovatelná norma pro všechny typy organizací, jejímž cílem je prověření důvěryhodnosti a kvality zpráv o CSR organizací v oblasti ekonomické, sociální, environmentální i etické odpovědnosti. Vlastníkem normy je nezisková organizace AccountAbility sídlící v Anglii. Nedostatkem normy je její náročnost na implementaci.

AA 1000 je souborem tří standardů, z nichž základní byl vydán již v roce 1999. Poskytuje návod, jak se stát společensky odpovědnou a etickou organizací, případně jak zlepšit svůj současný stav prostřednictvím tvorby strategie, odpovídajícího monitorování a vedení údajů (sociální, environmentální a etické účetnictví), auditů a reportování. Standard je založen na hodnocení kvality řízení podniku z hlediska zapojení zainteresovaných stran a zohlednění jejich zájmů.

Všechny tři standardy jsou vzájemně nezávislé, mohou být využity samostatně či jako doplněk standardů jiných a jsou univerzálně aplikovatelné pro jakékoliv organizace (stejně jako celá norma):

1. AA 1000 Principles Standard (AA 1000 APS): Klíčový standard z roku 2008, který poskytuje základní rámec pro organizaci, jak identifikovat a stanovit priority a reagovat na výzvy udržitelnosti. Standard je založen na předpokladu, že společensky odpovědná organizace přijme vhodná opatření, aby:

  • vypracovala strategii na základě komplexních zjištění ve všech otázkách, které jsou významné pro organizaci a její zainteresované strany;
  • stanovila cíle a normy, pomocí kterých chce dosáhnout své strategie, a podle kterých její výkon může být hodnocen;
  • zveřejnila věrohodné informace, vzniklé problémy a svůj výkon všem zainteresovaným stranám formou zpráv.

2. AA 1000 Assurance Standard (AA 1000 AS): Standard z roku 2008 (druhé vydání), který se detailněji zabývá vypovídací hodnotou a věrohodností zprávy, komplexností indikátorů a zejména pak externím ověřením zprávy. Vyžaduje také vyhodnocení míry dodržování principů a dohlíží na základní manažerské přístupy, systémy a procesy.

3. AA 1000 Stakeholder Engagement Standard (AA 1000 SES): Standard z roku 2011 podrobněji zaměřený na metody komunikace a zapojení zainteresovaných stran. Doplňuje standard AA 1000 AS a je určen pro organizace, pro které je spolupráce se zainteresovanými stranami klíčovou záležitostí.

Social Audit Network (SAN)

SAN Ltd. (Social Audit Network) je nezisková organizace působící v Anglii, která provádí sociální audity. Jejím cílem je pomáhat organizacím získávat údaje o dopadech jejich aktivit pro zainteresované strany, podávat reporty v oblasti sociální, environmentální a ekonomické a zabezpečovat informace pro plánování budoucích aktivit organizace a zlepšování procesů.

London Benchmarking Group (LBG)

Metodika LBG představuje mezinárodní systém měření a benchmarkingu filantropických aktivit. Dává organizacím možnost přesně definovat náklady vynaložené na dárcovské aktivity a stanovit účinky jejich dopadu. Tento systém vykazování a nastavování dárcovství umožňuje specifikovat náklady, dlouhodobý a krátkodobý účinek konkrétní společenské investice organizace a vliv takové investice na její komerční aktivity.

Metodika je standardizována a umožňuje rovněž následné porovnávání výsledků s jinými organizacemi (benchmarking) v oblasti firemní filantropie a CSR.

Ačkoliv byl LBG model vyvinut pro velké organizace, je čím dál více používán malými a středními organizacemi.

Model rozlišuje tři formy angažovanosti organizace při dobrovolných aktivitách na podporu místní komunity:

  1. Firemní dárcovství – nepravidelná podpora veřejně prospěšných akcí a projektů. Dary jsou poskytovány bez nároku na zpětnou výhodu pro organizaci. Spadají sem všechny formy firemního dárcovství.
  2. Firemní investice do místní komunity – dlouhodobé strategické zapojení organizace do místní komunity a partnerství s neziskovými organizacemi. Organizace volí subjekty podpory v souladu s vizí a za účelem zajištění dlouhodobých výhod, zejména zvýšení image a reputace organizace.
  3. Komerční aktivity v místní komunitě – komerční aktivity organizace propojené s podporou komunity, prezentace firemní značky v kontextu partnerství s neziskovou organizací. Je očekávána přímá konkurenční výhoda organizace ze své vlastní činnosti. (Jedná se např. o sponzoring nebo sdílený marketing.)

Vstupy modelu LBG:

  • Finanční dary poskytnuté přímo nebo prostřednictvím neziskové organizace.
  • Materiální příspěvek ve formě poskytnutých produktů, zařízení nebo využití prostor.
  • Čas zaměstnanců placený organizací, využitý na podporu komunity.
  • Manažerské náklady spojené s organizací a komunikací projektu.

Výstupy modelu LBG:

  • Navýšení příspěvku v podobě dodatečných zdrojů získaných pro projekt díky přímému působení organizace (dotace, přispění zaměstnanců, zákazníků nebo obchodních partnerů).
  • Přínosy pro komunitu plynoucí z firemní pomoci (např. počet lidí, kteří využili novou službu).
  • Přínosy pro organizaci vyplývající z podpory komunity (např. zvýšení povědomí o značce).

ISO 26000 – Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti

Mezinárodní norma ISO 26000 (Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti) obsahuje metodické pokyny k základním principům společenské odpovědnosti, přičemž rozlišuje společenskou odpovědnost a zapojení zainteresovaných stran, základní témata a otázky náležící do oblasti společenské odpovědnosti. Obsahuje rovněž pokyny ke způsobům integrace společensky odpovědného chování v organizaci. Norma zdůrazňuje význam výsledků a zlepšení profilu organizace v oblasti společenské odpovědnosti.

Norma sice není určena k certifikaci, ale ve světě vznikají různé národní standardy, podle kterých CSR certifikovat lze. S normou ČSN 01 0391 Systém managementu společenské odpovědnosti organizací – Požadavky se mezi ně nyní zařadila i Česká republika.

 

Indexové a benchmarkingové metody hodnocení CSR

Měření na základě analýzy obsahu výročních zpráv

Za hlavní přednost tohoto způsobu hodnocení můžeme považovat fakt, že informace potřebné pro analýzu jsou snadno dostupné. Na druhé straně se však setkáváme s rozdílným přístupem k rozsahu a obsahu publikovaných zpráv – některé oblasti v mnohých zprávách chybí (nemají jednotný obsah) a ani neexistuje jednotná metodologie tvorby těchto zpráv. Zprávy také mohou obsahovat neúplné či zkreslené údaje.

Měření na základě poznatků získaných z dotazníků

U dotazníkové metody záleží výsledek na zvolené metodologii. Problém, se kterým se můžeme setkat, je záměrné či nechtěné zkreslováním reality respondenty. To může být částečně zmírněno např. zařazením kontrolních otázek a různými testy.

Indexy znečišťování

Nevýhodou měření CSR na základě indexů znečišťování je skutečnost, že se indexy vztahují na výkonnost organizací pouze v některých odvětvích. Na druhé straně provádí toto hodnocení nezávislá organizace, což snižuje riziko záměrného zkreslování údajů, a měření je tak objektivnější.

Informace získávané od ratingových agentur

Ratingové agentury poskytují syntetizující hodnocení různých oblastí společensky odpovědného chování. To lze považovat za určitou zárukou validity a objektivity prezentovaných závěrů. Hodnocení však zároveň není transparentní, protože ratingové agentury většinou nezveřejňují svoji metodologii hodnocení CSR, neboť ji považují za své obchodní tajemství a know-how.