Jak poznat, které dobrovolné přístupy jsou využitelné pro konkrétní podnik

Podnik se musí chovat racionálně a musí hledat takové strategie, které zlepší jeho pozici na trhu a zvýší jeho hodnotu. První otázka proto zní: Ve kterých oblastech vašeho podniku mohou mít dobrovolné přístupy pozitivní efekty na jeho konkurenceschopnost?

Úvod

Podnik se musí chovat racionálně a musí hledat takové strategie, které zlepší jeho pozici na trhu a zvýší jeho hodnotu. První otázka proto zní: Ve kterých oblastech vašeho podniku mohou mít dobrovolné přístupy pozitivní efekty na jeho konkurenceschopnost?

Tato kapitola přináší odpověď na následující otázky:

  • Jak poznat, zda mohou být dobrovolné přístupy využitelné právě ve vašem podniku pro zvýšení jeho konkurenceschopnosti?
  • Jak odhadnout potenciál možných přínosů?
  • Které dobrovolné přístupy jsou ve vašem případě nejdostupnější a nejúčinnější?

Pro zodpovězení těchto otázek se v podniku postupně podíváme na čtyři úrovně:

  • výrobní procesy
  • systémy řízení
  • vztahy se zainteresovanými stranami
  • produkty

Výrobní procesy

Jsou celkové finanční ztráty spojené s produkcí odpadu, užitím energií a znečištěním významné? Pokud ano, na které toky se zaměřit při jejich snižování?

Na úrovni procesů doporučujeme nejprve provést jednoduchou analýzu skutečných nákladů spojených s produkcí odpadu a zjištění s nimi souvisejících tzv. neproduktových ztrát výroby vztahujících se k materiálovým a energetickým tokům.

Tradiční podnikové účetnictví neukazuje celkové náklady na odpadní toky (odpad, odpadní vody a znečištění ovzduší). V těchto tocích mizí i draze nakoupené vstupní materiály a energie, které řádově zvyšují celkové náklady na odpad a znečištění. Pro podnik je proto na začátku důležité znát alespoň přibližně skutečné náklady spojené s produkcí odpadu a znečištění (tzv. neproduktové ztráty). Pak se podnik může rozhodnout, zda má pro snížení těchto nákladů smysl využít některý z dobrovolných přístupů, které přinášejí minimalizaci odpadních toků i nákladů.

Pro analýzu neproduktových ztrát se osvědčila tzv. metoda Top Twenty – zjednodušená analýza vstupů a výstupů.

Tabulka 1 představuje přehled nejdůležitějších vstupů výroby.

Top_Twenty_-_vstupy

Postupně ji vyplňte tak, že:

  1. Zpracujete seznam nejvýznamnějších materiálových a energetických vstupů výroby (stačí sledovat nejvýše dvacet nejnákladnějších, nejnebezpečnějších anebo množstevně nejvíce zastoupených vstupů). Do významných vstupů mohou patřit materiály, pomocné a provozní látky, voda, obaly, energie.
  2. V tabulce uvedete celkové roční náklady na daný vstup.
  3. Odhadnete podíl využití daného vstupu ve výrobku v procentech – zbytek do 100 % tvoří tzv. neproduktové výstupy výroby, z pohledu vašeho podniku výrobní ztráty, které lze často minimalizovat (v tabulce se jedná o sloupec „Nezužitkovaný podíl“). Nebojte se odhadů, je lépe znát „přibližně pravdu“, než se „přesně mýlit“.
  4. Vyčíslení ztrát v posledním sloupci tabulky vám pomůže indikovat případný potenciál úspor a stanovit priority pro využití dobrovolných přístupů.

Pro přesnější vyčíslení celkových nákladů na odpady a znečištění můžete použít ještě tabulku 2 – analýza neproduktových ztrát výroby (neboli tabulka nejvýznamnějších výstupů).

Top_Twenty_-_v_stupy

Položku „Cena obsažených vstupů“ lze (pokud je známo složení odpadního toku) přepsat z tabulky 1. Doplnění údajů o nákladech na zacházení se vzniklým odpadem a znečištěním (sloupec „Náklad na odstranění“) vám umožní indikovat celkové náklady na odpadové hospodářství, resp. celkové náklady spojené s produkcí odpadu a znečištění (sloupec „Součet“).

Tabulka 2 může sloužit i jako kontrola správnosti vstupních dat – vstupy (+ případná akumulace) = výstupy. Nesrovnalosti mohou upozornit na další, zatím nepodchycený potenciál úspor.

Výrobní procesy – využitelné nástroje

Pokud disponujete daty, na jejichž základě je možno sestavit např. závislost monitorovaného ukazatele a dalších nezávisle proměnných veličin (např. měrná energetická náročnost), je vhodné aplikovat nástroj pro srovnání s dobrou praxí (označovaný jako Benchmarking). Benchmarking je nástroj, kterým můžeme provádět systematický proces porovnávání a měření produktů, procesů a metod vlastní organizace s nejlepšími dostupnými produkty, procesy anebo metodami. Někdy jsou srovnávací údaje pro benchmarking k dispozici ve formě průměrných ukazatelů daného procesu (odvětví).

Pro hledání konkrétních řešení mohou být využity i tzv. nejlepší dostupné techniky (Best Available Techniques – BAT), které jsou rovněž postaveny na principech benchmarkingu. Mělo by se jednat o vyzkoušené nejúčinnější a zároveň ekonomicky dostupné techniky z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí. Vždy ale záleží na kvalitě a aktuálnosti těchto referenčních údajů, které by rozhodně neměly být jediným podkladem pro rozhodování. Při používání benchmarkingu je potřeba mít na paměti také to, že data pro srovnání zaznamenávají již dosažený konzervativní stav a skutečně inovativní podniky s nimi nemusí vystačit.

Jedním z nejrozšířenějších dobrovolných přístupů pro řízení materiálových a energetických toků ve výrobě je čistší produkce. Metodika čistší produkce se zaměřuje na analýzu materiálových a energetických toků, nalezení zdrojů a příčin ztrát a na generování nejrůznějších řešení pro jejich prevenci. Výsledkem je sada optimalizovaných opatření investičního i neinvestičního charakteru.

Pokud se váš podnik chce zaměřit přednostně na lepší hospodaření s energií, nejpoužívanějším nástrojem v této oblasti je energetický audit, který se skládá ze zhodnocení současného stavu energetického hospodářství v podniku, návrhu vhodných energeticky úsporných opatření a stanovení nejvýhodnější varianty těchto opatření. Mapuje tedy aktuální příležitosti pro úspory energií v podniku.

Pokud chcete významné toky materiálů a energie řídit dlouhodobě, potřebujete informační systém o těchto tocích, který by sledoval efektivnost jejich využití, a to pokud možno nejen na úrovni fakturačních měřidel na vstupu do podniku, ale i v hlavních místech spotřeby, kde vznikají ztráty. Platí zde zásada, že nemohu efektivně řídit něco, co neměřím.

Pro sledování skutečných nákladů spojených s produkcí odpadu a znečištění se používá environmentální manažerské účetnictví (EMA). U EMA je důležité si uvědomit, že tento informační systém není nutno zavést pro všechny náklady, ale stačí se soustředit pouze na ty, které jsou dostatečně významné.

Pro sledování reálné účinnosti využití vstupů výroby lze použít metodu monitoring a targeting (M&T). Monitoring představuje systematické měření a analýzu skutečné spotřeby energie a faktorů, které spotřebu určují, a targeting představuje stanovení cílových hodnot spotřeby energie v závislosti na faktoru, který určuje spotřebu a průběžné vyhodnocování reálné účinnosti spotřeby energie z hlediska cílových hodnot. Nástroj M&T může být součástí systému energetického řízení (ČSN EN 16001:2010 nebo ISO 50001:2011 – systém managementu hospodaření s energií).

Systémy řízení

Je rozhodování v podniku založeno na faktech, nebo je podnik řízen intuitivně?

Systémy řízení slouží pro úspěšnou realizaci podnikových cílů a strategií. Dobrovolné přístupy lze využít tam, kde pociťujete rezervy nebo příležitosti. Ty se mohou objevit především na dvou základních úrovních. Představte si systém řízení jako prostředek, který vás veze k vytčenému cíli. Takovýto „dopravní prostředek“ musí mít, z pohledu jeho funkčnosti, dva základní komponenty:

  • „pohon“ a kola, tedy dynamický systém, který se točí a umožňuje pohyb;
  • „podvozek“, který je pevný a na kterém vezete vše potřebné (tento „podvozek“ tvoří organizační struktura, postupy, zdroje a další prostředky potřebné k dosahování cílů podniku).

Jako potřebný „pohon“ slouží v systémech řízení tzv. cyklus učení vedoucí k neustálému zlepšování, který je ze standardů ISO mj. znám jako tzv. Demingovo schéma (PDCA – Plan. Do, Check, Act):

PDCA-p__ru_ka

Na základě cyklu učení, který pohání jakékoli zlepšování, se u důležitých strategií, cílů a aktivit můžete ptát:

  • A – Vím proč? : Rozumím dobře tomu, jak funguje daná problematika a proč se na ni zaměřuji?

Z tohoto porozumění problému vychází:

  • P – Vím, co chci a jak toho dosáhnout? : Mám jasné cíle a plán? Identifikace problému/možností, stanovení krátkodobých cílů a strategií, plán včetně návrhu a hodnocení opatření/změn.

Z plánu vychází:

  • D – Umím to zrealizovat? : Provádění činností – zde se odehrávají konkrétní změny na jednotlivých úrovních podniku.

Z realizace vychází:

  • C – Umím vyhodnotit výsledek? : Hodnocení zahrnuje vyhodnocování výchozího stavu a dosažených změn.

Z hodnocení vychází nové porozumění problému – „vím proč“, kterým cyklus učení pokračuje. Stálé opakování cyklu učení „pohání“ vozidlo k cíli, přičemž se snaží o stálé zlepšování.

Pro jednoduchou diagnostiku systému řízení v podniku poslouží následující otázky, které jsou odvozeny od výše uvedeného cyklu učení:

  • A – „jednej“: Má podnik podnikatelskou strategii? Existují dlouhodobější (strategické) cíle? Je (všem) zřejmé, co je pro podnik životně důležité a na co se zaměřit?
  • P – „plánuj“: Jak podnik plánuje? Má vedle finančního plánu (například dosažení minimálního obratu) i plán v oblasti personální anebo v oblasti trhu? Existují v oblastech pro podnik důležitých konkrétní cíle anebo programy a související indikátory pro sledování vývoje?
  • D – „dělej“: Má podnik jasné organizační schéma včetně jednoznačného stanovení odpovědností za realizaci jednotlivých opatření, dosahování cílů a naplňování programů, včetně například podpisového práva?
  • C – „kontroluj“: Jak vedení podniku sleduje a vyhodnocuje realizaci své strategie a cílů? Vědí pracovníci, co mají sledovat, jak sledování vyhodnocovat, jak pracovat a využívat výstupy a koho o výstupech informovat?

Systémy řízení – využitelné nástroje

Odpovědi na otázky z předcházející části lekce mohou sloužit k orientačnímu zhodnocení vyspělosti a účinnosti systému řízení, jeho slabých a silných míst. Při systematickém hledání těchto odpovědí vám mohou pomoci právě dobrovolné přístupy, podle kterých podniky zavádějí standardizované systémy řízení.

Nejrozšířenějším je systém řízení kvality (ISO 9001), pro systematické řízení otázek souvisejících s oblastí životního prostředí lze využít systém environmentálního managementu (EMS) podle ISO 14001. Stále oblíbenější jsou integrované systémy řízení, které spojují výše dva uvedené systémy a systém bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (OHSAS 18001:2008).

Proaktivní podniky, které chtějí lépe komunikovat s veřejností, se mohou rozhodnout pro evropské schéma EMAS (Eco-Management and Audit Scheme, nařízení č. 1221/2009), které je rozšířením systému EMS podle ISO 14001 právě o oblast externí komunikace.

V případě energeticky náročných procesů může být pro váš podnik vhodný systém managementu hospodaření s energiemi, pro jehož zavedení lze využít jednu z norem EN 16001 a/nebo ISO 50001.

Pro řízení specifických oblastí v podniku či některých konkrétních oblastí podnikání existují další typy systémů řízení, jako např. systém managementu bezpečnosti informací (ISO 27001), systém řízení bezpečnosti potravin (ISO 22000), normy pro automobilový průmysl (ISO/TS 16949, VDA 6.x) a další.

Vztahy se zainteresovanými stranami

S kým komunikovat a proč?

Zainteresovanými stranami rozumíme všechny skupiny i jednotlivce (uvnitř i vně podniku), které ovlivňují činnost podniku anebo jsou jím ovlivňovány.

Každé podnikání stojí na zainteresovaných stranách, na jejich zájmech a očekáváních.

Mezi základní zainteresované strany patří:

  • vlastníci,
  • vedení podniku (často se překrývá s vlastníky),
  • pracovníci podniku,
  • zákazníci (a jejich organizace),
  • partneři (obchodní partneři, průmyslové asociace apod.),
  • konkurence,
  • státní správa a samospráva,
  • investoři a finanční organizace,
  • občané, obce.

Analýzu vztahů s jednotlivými zainteresovanými stranami zpracujete následovně:

  1. Zkuste si vytvořit jednoduchý seznam strategických zájmů (cílů) a zainteresovaných stran u vašeho podniku.
  2. U každé zainteresované strany se zeptejte, jak tyto vaše zájmy ovlivňuje a jak naopak ovlivňuje váš podnik danou stranu. (K určení míru vzájemného ovlivňování můžete použít bodovou stupnici, např. 0-3.) Takovýmto způsobem si ujasníte význam jednotlivých zainteresovaných stran pro váš podnik.
  3. Tam, kde identifikujete vysoký význam, se kterým zatím dostatečně nepracujete, vám ve zlepšení mohou pomoci právě dobrovolné přístupy.

tabulka-zainteresovane-strany

Vztahy se zainteresovanými stranami – využitelné nástroje

Prvním krokem ke komunikaci s důležitou zainteresovanou stranou může být orientační konzultace anebo nabídka dialogu ohledně společných zájmů. Základním dobrovolným přístupem (ze kterého se mohou odvíjet i cíle ostatních dobrovolných přístupů) je společenská odpovědnost. Společenská odpovědnost (CSR) se zaměřuje právě na vztahy se zainteresovanými stranami, je založena na jejich analýze a na vytvoření plánu jak řídit strategická rizika a využívat příležitosti, které s těmito zájmy souvisí.

Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti naleznete v normě ISO 26000 (nejedná se o normu certifikační).

Pro komunikaci se zainteresovanými stranami lze využít další dobrovolné přístupy jako např. environmentální komunikaci. Ta obsahuje všechny procesy, které podnik přijímá, aby získal informace potřebné k dialogu se zainteresovanými stranami o environmentálních výsledcích podniku. Podnik přitom může využít normu ISO 14063 anebo ověřené environmentální prohlášení v rámci schématu EMAS (viz Systémy řízení). Jedná se o veřejně přístupný souhrnný dokument obsahující základní informace o podniku a jeho přístupu a aktivitách v oblasti ochrany životního prostředí (environmentální politika podniku, zavedený systém řízení, environmentální program, aspekty, cílové hodnoty a skutečný vliv činnosti podniku na životní prostředí).

Pro podávání zpráv o dopadech činnosti vašeho podniku na zainteresované strany lze využít různé typy zpráv – reportingu. Pro malé a střední podniky může být nejefektivnější vydávat jednu souhrnnou zprávu, která obsahuje všechny důležité údaje o podniku.

Produkty

Uvažovali jste o tom, jak začít řídit životní cyklus vašich produktů, než začne životní cyklus řídit vaše podnikání?

Úvodní poznámka: Postupy a návody uvedené v této části lekce lze s úspěchem využít v případě, že máte možnost alespoň částečně ovlivnit návrh a design vašeho produktu (výrobku či služby). Avšak i pokud tomu tak není, můžete s úspěchem využít některé dobrovolné přístupy – zejména ty zaměřující se na poskytování informací a označování produktů s nadstandardními environmentálními vlastnostmi.

Činnost podniku má dopady na životní prostředí nejen při výrobě výrobku / poskytování služby, ale i v dalších částech životního cyklu produktu – od získání surovin, přes distribuci a užívání až po konec jeho životního cyklu. Tyto dopady jsou dnes obvykle mnohem významnější než dopady samotné výroby. I pro malé a střední podniky může být užitečné prověřit, zda jim mohou změny těchto dopadů přinést konkurenční výhodu.

Než však začnete uvažovat o konkrétních změnách, měli byste nejprve získat alespoň základní údaje o dopadech vašeho produktu v jednotlivých fázích jeho životního cyklu. Tyto dopady (stejně jako potenciál možných efektů) můžete jednoduše indikovat s využitím následující tabulky.

Tabulka_-__ivotn__cyklus_produktu

Tabulku můžete vyplnit pomocí následujícího postupu:

  1. Krátce se zamyslete nad každou fází životního cyklu vašeho produktu (výrobku anebo služby). Představte si, jaké hlavní vstupy (materiály a energie) do ní vstupují a jaké nežádoucí odpadní toky (odpady a znečištění) produkuje.
  2. Významné toky, které způsobují rizika pro lidi, pro životní prostředí anebo generují nadměrné náklady, vyplňte do příslušného políčka tabulky. (Pro přehled o hlavních vstupech lze využít tabulku Top Twenty – viz Výrobní procesy.)
  3. Pravý sloupec tabulky je pomocný a můžete si do něj poznamenat, jaké jsou nejvýznamnější zdroje nákladů (a tedy i potenciálních úspor) v dané fázi životního cyklu.

I tato jednoduchá analýza může ukázat oblasti životního cyklu vašeho produktu, na jejichž zlepšení byste se mohli v budoucnu zaměřit. Analýzu lze provést na základě přehledu o složení a funkci produktu, o způsobu jeho využití nebo likvidace na konci životního cyklu. Konkrétní produkt lze z pohledu životního cyklu srovnat s produkty konkurence a popsat strategická rizika anebo příležitosti, které vyplývají ze zjištěných odlišností.

Produkty – ekodesign

Největšího efektu při zlepšení parametrů vašeho produktu můžete docílit využitím ekodesignu. Jedná se o dobrovolný přístup, který se zaměřuje na strategický, tržně orientovaný vývoj produktů, které mají vyšší kvalitu, lépe se prodávají a mají menší negativní dopady na životní prostředí.

Pokud máte představu o hlavních problémech a příležitostech spojených s produktem a jeho životním cyklem, můžete si položit následující otázky, které odpovídají základním strategiím používaným pro ekodesign (ČSN EN ISO 14006 Systémy environmentálního managementu – Směrnice pro začlenění ekodesignu).

Strategie pro zlepšení produktu a jeho životního cyklu

Lze u daného produktu:

  • vybrat materiály s menším negativním dopadem na životní prostředí?
  • najít lehčí materiály anebo způsob, jak omezit přepravní objem?
  • optimalizovat proces výroby?
  • zefektivnit systém distribuce (obal, způsob dopravy, logistiku)?
  • zmírnit dopady způsobované při užívání produktu?
  • prodloužit životnost produktu?
  • optimalizovat systém nakládání s produktem na konci jeho životního cyklu?
  • vyvinout zcela nový koncept uspokojení daných funkcí, které produkt zajišťuje?

Poslední strategie bývá nejúčinnější, ale může představovat i velmi významnou změnu v podnikání. Progresivní inovace tohoto typu využívají například částečné nahrazení produktu službou, využití zcela nových technik, integraci anebo optimalizaci funkcí produktu apod.

Produkty – další využitelné nástroje

Pro aplikaci ekodesignu či využití některých dalších nástrojů zaměřených na produkty je vhodné využít metodiku hodnocení životního cyklu (LCA – Life Cycle Assessment), která poskytuje informace o vlivu produktu na životní prostředí v jednotlivých fázích jeho životního cyklu (tj. od těžby surovin, přes výrobu a užívání, až po konec života produktu). LCA umožní identifikovat v životním cyklu vašeho produktu potenciál pro zlepšení, který může mít i významné ekonomické přínosy.

Informačním nástrojem, jenž lze použít k prezentaci výstupů LCA a informací o vlivu vašeho produktu na životní prostředí, je environmentální prohlášení o produktu (EPD – Environmental Product Declaration). Vydané prohlášení EPD poskytne vašemu podniku ověřený dokument pro komunikaci o environmentálním profilu daného produktu se zainteresovanými stranami, především s odběrateli.

Pokud má váš produkt lepší vlastnosti než srovnatelné produkty na trhu, je možné, že byste pro jeho propagaci mohli využít některý ze systémů environmentálního značení:

  • Ekolabeling (ekoznačení, přidělení environmentální značky) – označeny mohou být výrobky či služby, které splňují předem stanovená environmentální kritéria v rámci definované produktové kategorie a které jsou nezávisle ověřeny třetí stranou. V České republice je možné využít značku „Ekologicky šetrný výrobek“ / „Ekologicky šetrná služba“ garantovanou Ministerstvem životního prostředí nebo evropskou značku EU Eco-Label – „Flower“. (V České republice je možné vlastní environmentální tvrzení navíc registrovat prostřednictvím CENIA, české informační agentury životního prostředí.)
  • Pro výrobky, pro něž neexistují směrnice s předem stanovenými kritérii, lze využít tzv. vlastní environmentální tvrzení. Jedná se o prohlášení, značku nebo obrazec poukazující na jednu či více vlastností výrobku, jimiž výrobek pozitivně ovlivňuje životní prostředí (např. je recyklovatelný, biologicky odbouratelný apod.). Tvrzení je vydáno bez jakékoli certifikace, avšak musí být veřejně ověřitelné na základě informací zpřístupněných vyhlašovatelem. (V České republice je možné vlastní environmentální tvrzení navíc registrovat prostřednictvím CENIA, české informační agentury životního prostředí.)

Působení dobrovolných přístupů na konkurenceschopnost podniku

Závěrečná tabulka uvádí reprezentativní přehled dobrovolných přístupů, se kterými se můžete nejčastěji setkat. Je v ní orientačně uvedeno působení těchto přístupů na vybrané strategie a aspekty konkurenceschopnosti podniku. Je samozřejmé, že každý nástroj působí zlepšení ve více oblastech. Tato tabulka je ilustrativní a poukazuje pouze na hlavní oblasti působení.

Tabulka_-_P_soben__dobrovoln_ch_n_stroj_