Nástroje udržitelné spotřeby a výroby (USV) se v podniku zaměřují především na následující čtyři oblasti:

1) Dělat správné věci, snižovat strategická rizika

Každé podnikání stojí na zájmových skupinách a na jejich očekáváních. Pro propojení podnikání se zájmy zájmových skupin je vhodná společenská odpovědnost. Tak, jak se koncept udržitelného rozvoje snaží řešit konflikt mezi žádoucími a nežádoucími dopady ekonomických aktivit na globální úrovni, společenská odpovědnost řeší tento konflikt na úrovni cílů a strategií podniku. Společenská odpovědnost je proto základním nástrojem USV, ze kterého se mohou odvíjet i cíle ostatních nástrojů.

Společenská odpovědnost je založena na analýze zájmových skupin a na vytvoření plánu jak řídit strategická rizika a využívat příležitosti, které s těmito zájmy souvisí.

Pro naplnění cílů a strategií stanovených v rámci společenské odpovědnosti potřebuje podnik další aktivity/nástroje. Pro efektivní komunikaci se zájmovými skupinami na úrovni cílů a strategií se používá například podávání zpráv neboli reporting. Dobrovolné dohody a jednostranné závazky představují formalizaci konkrétních cílů a strategií.

2) Mít účinný systém

Pro realizaci cílů a strategií v praxi je nezbytný efektivní systém řízení. Podniky v této oblasti používají stále častěji integrované systémy řízení. Jako systém řízení životního prostředí je nejrozšířenější systém environmentálního managementu (EMS) podle standardu ISO 14001. Silnou stránkou systémů řízení je formulace politiky a vytváření procedur v oblasti plánování a realizace změn pro její dosahování včetně interního reportingu (hodnocení). Evropský standard pro environmentální management EMAS rozšiřuje požadavky EMS především o externí reporting (používá přitom nástroj verifikovaného veřejného prohlášení o environmentálním profilu podniku).

3) Efektivně využívat materiály a energii

Konkrétní změny se odehrávají na úrovni produktů a výrobních procesů a s nimi spojených toků materiálu a energie. Nejstarším dobrovolným přístupem používaným na úrovni procesů je čistší produkce (CP), která se soustředí především na vyhledávání a realizaci eko-efektivních inovací a která vede k minimalizaci odpadu a prevenci znečištění. Velmi rozšířeným nástrojem v oblasti zlepšování energetické účinnosti a využití obnovitelných zdrojů energie je energetický audit.

Podmínkou pro integraci CP do systému řízení podniku a dosažení stálého zlepšování jeho environmentálního profilu je vytvoření informačního systému o materiálových a energetických tocích. Na tuto oblast se zaměřuje environmentální manažerské účetnictví (EMA). Výhodou EMA je jeho široký dosah a integrace sledování toků do účetního systému podniku, pro identifikaci inovací a dosažení změn ale potřebuje další nástroje.

Monitoring a targeting (M&T) se podobně jako EMA zaměřuje na zavedení informačního systému o materiálových a energetických tocích a je nástrojem pro zavedení energetického řízení. Na rozdíl od EMA ale přitom sleduje i faktory ovlivňující jejich spotřebu v procesech a umožňuje tak kontinuální sledování reálné účinnosti využívání důležitých materiálových a energetických toků. To je předpoklad pro efektivní navrhování úsporných opatření a pro sledování jejich skutečných efektů.

4) Zlepšovat produkt a jeho životní cyklus

Nejvýznamnější dopady na životní prostředí i na společnost už dnes nejsou spojeny s výrobními procesy, ale s produkty a s jejich životním cyklem. Na celý životní cyklus výrobků a služeb se zaměřuje ekodesign. Ekodesign je široký koncept, který používá řadu dílčích nástrojů jako je například hodnocení životního cyklu (LCA), jež se zaměřuje na fázi hodnocení dopadů. LCA využívá pro komunikaci mezi podniky environmentální značení typu III (EPD).

Nejznámějším případem značení ekologicky šetrných produktů je environmentální značení typu I – ekolabeling. Pokud podnik dosáhne cílů nastavených v rámci udělování značky ekologicky šetrný výrobek, může získat právo používat ji pro označení svých výrobků.